Výborná povídka o tom, jak se potkali Sirius Black a James Potter
c.č.↓
,,Mami," zavrčel chlapec s divokými, mírně zvlněnými černými vlasy. ,,Nevím, proč bych se neměl bavit s dětmi z nekouzelnických rodin! Jsou stejné jako my!"
Přísně vzhlížející dáma na svého syna vrhla káravý pohled.
,,Siriusi Blacku," zasyčela na něj. ,,Tohleto už nikdy neříkej, rozumněl´s? Nemůžeš srovnávat štěňata mudlovských šmejdů s námi, čistokrevnými kouzelníky z prastarých vznešených rodů!"
,,No dobrá," přikývl chlapec a vzdorovitě si založil ruce na hrudi.
Přísně vzhlížející dáma na svého syna vrhla káravý pohled.
,,Siriusi Blacku," zasyčela na něj. ,,Tohleto už nikdy neříkej, rozumněl´s? Nemůžeš srovnávat štěňata mudlovských šmejdů s námi, čistokrevnými kouzelníky z prastarých vznešených rodů!"
,,No dobrá," přikývl chlapec a vzdorovitě si založil ruce na hrudi.
Ve tváři měl výraz, který svědčil o tom, že právě to, co jeho matka nechce, aby dělal, dělat bude. Chlapcův bratr, asi desetiletý klouček se stejnými tmavými, zvlněnými vlasy, celou scénu vychytrale pozoroval a držel se přitom máminy sukně. Madam Walburga Blacková měla svého mladšího syna, Reguluse Blacka, o poznání radši. Neodmlouval a uměl si svou zdánlivou poslušností každého omotat kolem prstu. Když ustavičně pozoroval svého staršího bratra, Siriuse Blacka, a viděl, jaké mu jeho vzdorování působí problémy, rychle se naučil vyhovět přáním svých rodičů, přesněji řečeno spíš matky, jenž je vychovávala především.
,,Mami, já chci taky," zafňukal Regulus a zatahal svou matku za sukni.
,,Ty půjdeš až za rok, miláčku. Ale neboj, maminka ti koupí hůlku už teď a naučí tě nějakým jednoduchým kouzlům, ano?" obrátila se na něj vlídně paní Blacková.
Regulus se zazubil a tvářil se teď mnohem spokojeněji.
,,Takže, Siriusi," paní Blacková se opět otočila ke svému staršímu synovi. ,,Žádní mudlovští šmejdi, rozumíš? Však Narcissa už na tebe dohlédne, to se neboj! A až tě Moudrý klobouk zařadí do Zmijozelu, pošli nám dopis. Dělej svému rodu čest. Jsi Black, na to nezapomínej."
Paní Blacková svého syna lehce, skoro jako by se ho bála dotknout, objala, s naprosto chladným výrazem ve tváři. Poté se odtáhla a zavolala na mladou, pěknou blonďatou dívku. Sirius věděl, že chodila do šestého ročníku. Byla to totiž jeho sestřenice.
,,Narcisso! Drahá, pojď sem, prosím!"
Dívka se oddělila od svých rodičů a své sestry, dívky s černými kudrnatými vlasy a temným aristokratickým pohledem. Ty dvě nemohly být odlišnější. Měly ještě jednu sestru, ale té se jejich rodina zřekla, protože si v létě vzala mudlovského šmejda.
,,Narcisso, byla bys tak hodná a dávala na Siriuse pozor?" otázala se jí paní Blacková, když k nim přicupitala. ,,Dobře přece znáš ty jeho... řekněme nevhodné návyky."
,,Ano, teto. Jak si přeješ," odvětila poslušně a soucitně se na mladého Siriuse Blacka podívala.
Sirius Black na to jen energicky pohodil hlavou směrem k vlaku a věcně prohodil: ,,Musím jít. Za chvíli Bradavický express vyráží."
,,Dobře, synu. Nasty, vynes panu Blackovi zavazadla do vlaku," poručila paní Blacková svému domácímu skřítkovi a ten se poslušně chopil velkých kufrů.
,,Dokážu si je odnést sám," namítl Sirius. ,,Nejsem žádný neschopný chudáček."
,,Jsi Black!" vyjekla jeho matka pohoršeně. ,,Nesluší se, aby ses zabýval takovými podřadnými věcmi."
,,Fajn, fajn!" rozčiloval se Sirius. ,,Jak si přeješ, má velectěná matko! Takže teď kvůli tomu vypadám jako rozmazlený fracek! Koukni, jak se na mě všichni dívají!"
Sirius naštvaně zašermoval rukama a zahrnul jimi těch pár očí, které si toho všimly.
,,No tak, nedělej scény," napomenula ho jeho matka. ,,Jen ti závidí. A teď už běž do vlaku, nebo ti to vážně ujede."
Vypadalo to, že si mladý Black pořádně oddychl. Rozhodně se zklidnil.
,,No, ehm, takže, synu," odkašlal si jeho otec, Orion Black, který tu do té doby jen nezúčastněně postával. ,,Dobře se uč a dělej svému rodu čest, ať si má Regulus z čeho brát příklad."
Na ta slova svému synovi jen formálně potřásal rukou. Paní Blacková to potichu okomentovala slovy, že by byla šťastná, kdyby si raději Regulus ze Siriuse příklad nebral. Poté se Sirius otočil a hrdě se postavil před vchod do vagónu. Ještě musel počkat na svou sestřenku Narcissu, která se teď kvapně běžela rozloučit se svou rodinou. Její matka, Druella, jí objala - bylo to objetí rovněž poněkud prkenné, ale rozhodně o dost hřejivější, než to mezi Siriusem a jeho matkou - Narcissin otec Cygnus jí vtiskl vlídný polibek na čelo. Bellatrix, Narcissina sestra, jenž před dvěma lety dostudovala, se na ní vesele zazubila.
,,Měj se, Cisso," slyšel jí Sirius.
Poté se Bellatrix ke své sestře nahla a něco jí pošeptala. Narcissa se zaškaredila a vrhla ne příliš nadšený pohled na Luciuse Malfoye, kterého si podle všeho jednou vezme, a o němž se se vší pravděpodobností nyní bavily. Bellatrix ještě na svou sestru významně pohlédla a poté již blonďatá dívka zamířila ke svému bratránkovi. Sirius jí galantně dovolil jít do vagónu první a poté jí následoval. V momentě, kdy nastoupil dovnitř, se ozvala píšťala a vlak se dal do pohybu. Sirius se ani neobtěžoval své rodině zamávat - Narcissa mávala, ale spíš z povinnosti. Když už jel Bradavický express dost rychle, Sirius zabouchl dveře, popadl svoje a Narcissiny kufry a jal se hledat volné kupé.
,,Nikdy si Malfoye nevezmu!" prohlásila spíš k sobě, než k Siriusovi, když procházeli úzkou chodbou.
,,My o vlku a vlk za humny," prohlásil posměšně Sirius, když se před ním mihly dlouhé plavé vlasy Luciuse Malfoye.
Narcissa se zatvářila vyděšeně, ale čas na útěk už nebyl. Lucius si jich pochopitelně všiml a okamžitě k nim zamířil.
,,Narcisso," pokynul jí slušně. ,,Rád bych tě představil svým přátelům. Smím tě pozvat do našeho kupé?"
,,Ale - ale já jsem slíbila svým kamarádkám - "
Lucius majetnicky pozvedl obočí. Narcissa raději okamžitě ztichla a smířlivě kývla.
,,Ale jistě. Bude mi potěšením."
Ještě stačila vrhnout po Siriusovi zoufalý pohled a pak už mladému Blackovi Lucius vyrval z rukou její kufry a táhl je do svého kupé. Brzy zmizely blonďaté vlasy jeho sestřenky a jejího budoucího chotě uvnitř. Sirius se zhluboka nadechl a šel chodbičkou dál, aby si také našel nějaké místo. Náhle z jednoho kupé prudce vyrazil nějaký brýlatý mladík a vrazil přímo do Siriuse. Ten se zapotácel, a ačkoliv nespadl, upustil své kufry - jeden z nich dopadl onomu mladíkovi přímo na nohu. Mladík zavyl a začal zběsile poskakovat, držíc si přitom bolavé prsty na noze.
,,Oh - Promiň - Nechtěl jsem - " koktal Sirius Black a zoufale pozoroval mladíka.
Nezdálo se, že je to vhodný způsob, jak si najít přátele. Když se mladík konečně uklidnil - a že to teda trvalo - s rudým obličejem se opřel o stěnu.
,,Je to moje vina," vydechoval zostra. ,,Neměl jsem do tebe vrazit."
,,Ne - to já jsem ti upustil kufr na nohu.... Opravdu jsem nechtěl..."
Mladík zamítl jeho omlouvání nesouhlasným zavrtěním hlavou a poté natáhl k Siriusovi ruku.
,,Jsem James. James Potter."
Sirius mu podal svou ruku nazpět a pevně jí stiskl.
,,Sirius Black."
James Potter, chlapec s neposlušnými černými vlasy, oříškovýma očima a brýlemi, jak už si stačil Sirius všimnout, se najednou zarazil. Teprve až teď měl čas si svého spolužáka pořádně prohlédnout.
,,Nejsi ty ten, co mu vynášel skřítek věci do vlaku?" zeptal se a netajil přitom v hlase posměšný tón.
Sirius Black vzteky zrudl.
,,Jo, jsem," prohlásil skrz zaťaté zuby. ,,Ale jestli tě to zajímá, mnohem raději bych si je vynesl sám. Jak sis totiž určitě všiml, jsem zcela zdráv a nic mi v takovémto úkonu nebrání. Má matka si ale asi myslí, že když jsem Black, tak by mě takováhle práce přinejmenším zabila."
Potter se na Siriuse překvapeně podíval, jako by takovouhle odpověď neočekával. Přesto dál pokračoval, i když teď už bez výsměchu v hlase.
,,No jó, Blackové. Ti musí být vždycky něco extra. Ten váš rod je tím proslulý...."
,,Se podívej na Malfoyovi. Oproti nim jsme ještě docela normální, ne?"
James se neubránil pošklebačnému úsměvu.
,,Malfoyovi.... Ts! Tak to máš pravdu, Siriusi. Jsou děsní."
Na ta slova se James shýbl a pomohl Siriusovi posbýrat jeho kufry, válející se po zemi, i s houkající sovou. Sirius měl sovu pálenou, což je velmi vzácný a velmi krásný druh sovy. Jmenovala se Vafer a stála jeho rodiče pěkný balík.
,,Moment, kde mám vlastně svoje kufry já?" zarazil se náhle James.
Když si to uvědomil, zamračil se a s odhodlaným výrazem přistoupil ke kupé, z něhož ještě před chvílí tak ukázkově vyletěl. Zacloumal dveřmi, ale ty byly zavřené.
,,Evansová! Snape!" zaječel a zabušil na ně. ,,Přestaňte s tím, co teď právě děláte - ať už je to cokoliv - a vraťte mi ty zatracený kufry!"
Sirius zvědavě pozoroval, co se bude dít. Za chvíli se dveře kupé otevřely. Stála v nich pohledná rudovlasá dívka a hned vedle ní se opíral o výsuvné dveře kupé bledý kluk s černými mastnými vlasy a stejně tak černýma a neprostupnýma očima. Zatímco dívka se plně soustředila na Pottera a o Siriuse ani okem nezavadila, jako by tam vůbec nebyl, chlapec si se Siriusem vyměnil odměřený pohled.
,,Pottere," zasyčela na Jamese dívka, ,,jsi opravdu ten největší blbec, kterého jsem potkala. Vem si ty kufry a vypadni."
Rudovláska popadla těžká zavazadla a s nasupeným výrazem ve tváři je Jamesovi hodila. Její černovlasý společník se chopil klece s vyplašeně houkající sovou a se škodolibým úšklebkem jí Potterovi podal. James mu jí se zavrčením vytrhl z rukou a prohodil něco o tom, že doufá, že se jeho sova ničím nenakazila. Na to dívka uraženě zabouchla dveře kupé přímo Jamesovi před nosem.
,,Co to bylo?" zajímal se Sirius a pomohl Jamesovi s kufry, které mu dívka posměšně hodila k nohám.
,,Lily Evansová," vysvětloval chlapec a tvářil se přitom naštvaně. ,,Přijel jsem na King´s Cross trochu dřív, aby mi to neujelo, jak se mi bohužel často stává, a uviděl jsem jí i s jejími rodiči, její sestrou a tím umaštěncem a jeho matkou. Dost pěkná holka, ta Evansová, nemyslíš?"
,,Jo, to jo," souhlasil Sirius Black.
,,Když jsem jí viděl, taky jsem si to říkal. Vlak ještě nejel, a ona si zašla do mudlovské kavárny s tím svým kamarádíčkem, se Severusem Snapem. Šel jsem teda za nimi, že se seznámím. Dotud to bylo všechno fajn, ale pak jsem jí omylem, opravdu omylem, polil kávou, když jsem si s ní podával ruku, protože do mě vrazil nějakej přiblblej číšník. Byla dost naštvaná a ten umaštěnec taky. Nevím, na co si stěžovala, vždyť se nic nestalo, kdybysme nebyli mezi mudlama, klidně bych jí to vyčistil hůlkou. Řek jsem jí, ať si nehraje na chudinku, ona mi řekla, že jsem debil, a poslala mě do háje. No chápeš to?"
,,Možná čekala, že se jí omluvíš," namítl Sirius zdvořile.
,,Pche!" rozohnil se Potter. ,,Omluvit? Omluvit by se jí měl ten číšník, ne já! A vůbec, neměl jsem na tom žádnou vinu. Na mém místě by se to stalo každému. Ale ona né, jí furt něco vadí! Když jsem si k nim přisedl v kupé, netvářila se moc nadšeně, ale nevyhodila mě, tak jsem si říkal, že už to snad je dobrý. Jenže nebylo. Chtěl jsem si dát kufry nahoru, do tý přihrádky na zavazadla, a omylem jsem přitom shodil nějakej kufr, co tam už byl. Spadl tomu umaštenci přímo na hlavu!" Potter se škodolibě zasmál. ,,Měl´s slyšet, jak to zadunělo! Ta padavka málem omdlela!"
Kdyby mi spadl kufr na hlavu, asi bych omdlel taky,pomyslel si Sirius, ale nahlas nic neřekl, protože už dávno začal sympatizovat s Jamesem. Tak se tomu jen bez lítosti zasmál a dál poslouchal Potterovo vyprávění.
,,No, Evansová mě hned na to vyhodila z kupé," povzdechl si James. ,,Ale to už si vlastně viděl."
Sirius přikývl, popadl své kufry stejně jako James a šel si s ním najít nějaké kupé. Cítil, že studium v Bradavicích bude stát opravdu za to.
,,Mami, já chci taky," zafňukal Regulus a zatahal svou matku za sukni.
,,Ty půjdeš až za rok, miláčku. Ale neboj, maminka ti koupí hůlku už teď a naučí tě nějakým jednoduchým kouzlům, ano?" obrátila se na něj vlídně paní Blacková.
Regulus se zazubil a tvářil se teď mnohem spokojeněji.
,,Takže, Siriusi," paní Blacková se opět otočila ke svému staršímu synovi. ,,Žádní mudlovští šmejdi, rozumíš? Však Narcissa už na tebe dohlédne, to se neboj! A až tě Moudrý klobouk zařadí do Zmijozelu, pošli nám dopis. Dělej svému rodu čest. Jsi Black, na to nezapomínej."
Paní Blacková svého syna lehce, skoro jako by se ho bála dotknout, objala, s naprosto chladným výrazem ve tváři. Poté se odtáhla a zavolala na mladou, pěknou blonďatou dívku. Sirius věděl, že chodila do šestého ročníku. Byla to totiž jeho sestřenice.
,,Narcisso! Drahá, pojď sem, prosím!"
Dívka se oddělila od svých rodičů a své sestry, dívky s černými kudrnatými vlasy a temným aristokratickým pohledem. Ty dvě nemohly být odlišnější. Měly ještě jednu sestru, ale té se jejich rodina zřekla, protože si v létě vzala mudlovského šmejda.
,,Narcisso, byla bys tak hodná a dávala na Siriuse pozor?" otázala se jí paní Blacková, když k nim přicupitala. ,,Dobře přece znáš ty jeho... řekněme nevhodné návyky."
,,Ano, teto. Jak si přeješ," odvětila poslušně a soucitně se na mladého Siriuse Blacka podívala.
Sirius Black na to jen energicky pohodil hlavou směrem k vlaku a věcně prohodil: ,,Musím jít. Za chvíli Bradavický express vyráží."
,,Dobře, synu. Nasty, vynes panu Blackovi zavazadla do vlaku," poručila paní Blacková svému domácímu skřítkovi a ten se poslušně chopil velkých kufrů.
,,Dokážu si je odnést sám," namítl Sirius. ,,Nejsem žádný neschopný chudáček."
,,Jsi Black!" vyjekla jeho matka pohoršeně. ,,Nesluší se, aby ses zabýval takovými podřadnými věcmi."
,,Fajn, fajn!" rozčiloval se Sirius. ,,Jak si přeješ, má velectěná matko! Takže teď kvůli tomu vypadám jako rozmazlený fracek! Koukni, jak se na mě všichni dívají!"
Sirius naštvaně zašermoval rukama a zahrnul jimi těch pár očí, které si toho všimly.
,,No tak, nedělej scény," napomenula ho jeho matka. ,,Jen ti závidí. A teď už běž do vlaku, nebo ti to vážně ujede."
Vypadalo to, že si mladý Black pořádně oddychl. Rozhodně se zklidnil.
,,No, ehm, takže, synu," odkašlal si jeho otec, Orion Black, který tu do té doby jen nezúčastněně postával. ,,Dobře se uč a dělej svému rodu čest, ať si má Regulus z čeho brát příklad."
Na ta slova svému synovi jen formálně potřásal rukou. Paní Blacková to potichu okomentovala slovy, že by byla šťastná, kdyby si raději Regulus ze Siriuse příklad nebral. Poté se Sirius otočil a hrdě se postavil před vchod do vagónu. Ještě musel počkat na svou sestřenku Narcissu, která se teď kvapně běžela rozloučit se svou rodinou. Její matka, Druella, jí objala - bylo to objetí rovněž poněkud prkenné, ale rozhodně o dost hřejivější, než to mezi Siriusem a jeho matkou - Narcissin otec Cygnus jí vtiskl vlídný polibek na čelo. Bellatrix, Narcissina sestra, jenž před dvěma lety dostudovala, se na ní vesele zazubila.
,,Měj se, Cisso," slyšel jí Sirius.
Poté se Bellatrix ke své sestře nahla a něco jí pošeptala. Narcissa se zaškaredila a vrhla ne příliš nadšený pohled na Luciuse Malfoye, kterého si podle všeho jednou vezme, a o němž se se vší pravděpodobností nyní bavily. Bellatrix ještě na svou sestru významně pohlédla a poté již blonďatá dívka zamířila ke svému bratránkovi. Sirius jí galantně dovolil jít do vagónu první a poté jí následoval. V momentě, kdy nastoupil dovnitř, se ozvala píšťala a vlak se dal do pohybu. Sirius se ani neobtěžoval své rodině zamávat - Narcissa mávala, ale spíš z povinnosti. Když už jel Bradavický express dost rychle, Sirius zabouchl dveře, popadl svoje a Narcissiny kufry a jal se hledat volné kupé.
,,Nikdy si Malfoye nevezmu!" prohlásila spíš k sobě, než k Siriusovi, když procházeli úzkou chodbou.
,,My o vlku a vlk za humny," prohlásil posměšně Sirius, když se před ním mihly dlouhé plavé vlasy Luciuse Malfoye.
Narcissa se zatvářila vyděšeně, ale čas na útěk už nebyl. Lucius si jich pochopitelně všiml a okamžitě k nim zamířil.
,,Narcisso," pokynul jí slušně. ,,Rád bych tě představil svým přátelům. Smím tě pozvat do našeho kupé?"
,,Ale - ale já jsem slíbila svým kamarádkám - "
Lucius majetnicky pozvedl obočí. Narcissa raději okamžitě ztichla a smířlivě kývla.
,,Ale jistě. Bude mi potěšením."
Ještě stačila vrhnout po Siriusovi zoufalý pohled a pak už mladému Blackovi Lucius vyrval z rukou její kufry a táhl je do svého kupé. Brzy zmizely blonďaté vlasy jeho sestřenky a jejího budoucího chotě uvnitř. Sirius se zhluboka nadechl a šel chodbičkou dál, aby si také našel nějaké místo. Náhle z jednoho kupé prudce vyrazil nějaký brýlatý mladík a vrazil přímo do Siriuse. Ten se zapotácel, a ačkoliv nespadl, upustil své kufry - jeden z nich dopadl onomu mladíkovi přímo na nohu. Mladík zavyl a začal zběsile poskakovat, držíc si přitom bolavé prsty na noze.
,,Oh - Promiň - Nechtěl jsem - " koktal Sirius Black a zoufale pozoroval mladíka.
Nezdálo se, že je to vhodný způsob, jak si najít přátele. Když se mladík konečně uklidnil - a že to teda trvalo - s rudým obličejem se opřel o stěnu.
,,Je to moje vina," vydechoval zostra. ,,Neměl jsem do tebe vrazit."
,,Ne - to já jsem ti upustil kufr na nohu.... Opravdu jsem nechtěl..."
Mladík zamítl jeho omlouvání nesouhlasným zavrtěním hlavou a poté natáhl k Siriusovi ruku.
,,Jsem James. James Potter."
Sirius mu podal svou ruku nazpět a pevně jí stiskl.
,,Sirius Black."
James Potter, chlapec s neposlušnými černými vlasy, oříškovýma očima a brýlemi, jak už si stačil Sirius všimnout, se najednou zarazil. Teprve až teď měl čas si svého spolužáka pořádně prohlédnout.
,,Nejsi ty ten, co mu vynášel skřítek věci do vlaku?" zeptal se a netajil přitom v hlase posměšný tón.
Sirius Black vzteky zrudl.
,,Jo, jsem," prohlásil skrz zaťaté zuby. ,,Ale jestli tě to zajímá, mnohem raději bych si je vynesl sám. Jak sis totiž určitě všiml, jsem zcela zdráv a nic mi v takovémto úkonu nebrání. Má matka si ale asi myslí, že když jsem Black, tak by mě takováhle práce přinejmenším zabila."
Potter se na Siriuse překvapeně podíval, jako by takovouhle odpověď neočekával. Přesto dál pokračoval, i když teď už bez výsměchu v hlase.
,,No jó, Blackové. Ti musí být vždycky něco extra. Ten váš rod je tím proslulý...."
,,Se podívej na Malfoyovi. Oproti nim jsme ještě docela normální, ne?"
James se neubránil pošklebačnému úsměvu.
,,Malfoyovi.... Ts! Tak to máš pravdu, Siriusi. Jsou děsní."
Na ta slova se James shýbl a pomohl Siriusovi posbýrat jeho kufry, válející se po zemi, i s houkající sovou. Sirius měl sovu pálenou, což je velmi vzácný a velmi krásný druh sovy. Jmenovala se Vafer a stála jeho rodiče pěkný balík.
,,Moment, kde mám vlastně svoje kufry já?" zarazil se náhle James.
Když si to uvědomil, zamračil se a s odhodlaným výrazem přistoupil ke kupé, z něhož ještě před chvílí tak ukázkově vyletěl. Zacloumal dveřmi, ale ty byly zavřené.
,,Evansová! Snape!" zaječel a zabušil na ně. ,,Přestaňte s tím, co teď právě děláte - ať už je to cokoliv - a vraťte mi ty zatracený kufry!"
Sirius zvědavě pozoroval, co se bude dít. Za chvíli se dveře kupé otevřely. Stála v nich pohledná rudovlasá dívka a hned vedle ní se opíral o výsuvné dveře kupé bledý kluk s černými mastnými vlasy a stejně tak černýma a neprostupnýma očima. Zatímco dívka se plně soustředila na Pottera a o Siriuse ani okem nezavadila, jako by tam vůbec nebyl, chlapec si se Siriusem vyměnil odměřený pohled.
,,Pottere," zasyčela na Jamese dívka, ,,jsi opravdu ten největší blbec, kterého jsem potkala. Vem si ty kufry a vypadni."
Rudovláska popadla těžká zavazadla a s nasupeným výrazem ve tváři je Jamesovi hodila. Její černovlasý společník se chopil klece s vyplašeně houkající sovou a se škodolibým úšklebkem jí Potterovi podal. James mu jí se zavrčením vytrhl z rukou a prohodil něco o tom, že doufá, že se jeho sova ničím nenakazila. Na to dívka uraženě zabouchla dveře kupé přímo Jamesovi před nosem.
,,Co to bylo?" zajímal se Sirius a pomohl Jamesovi s kufry, které mu dívka posměšně hodila k nohám.
,,Lily Evansová," vysvětloval chlapec a tvářil se přitom naštvaně. ,,Přijel jsem na King´s Cross trochu dřív, aby mi to neujelo, jak se mi bohužel často stává, a uviděl jsem jí i s jejími rodiči, její sestrou a tím umaštěncem a jeho matkou. Dost pěkná holka, ta Evansová, nemyslíš?"
,,Jo, to jo," souhlasil Sirius Black.
,,Když jsem jí viděl, taky jsem si to říkal. Vlak ještě nejel, a ona si zašla do mudlovské kavárny s tím svým kamarádíčkem, se Severusem Snapem. Šel jsem teda za nimi, že se seznámím. Dotud to bylo všechno fajn, ale pak jsem jí omylem, opravdu omylem, polil kávou, když jsem si s ní podával ruku, protože do mě vrazil nějakej přiblblej číšník. Byla dost naštvaná a ten umaštěnec taky. Nevím, na co si stěžovala, vždyť se nic nestalo, kdybysme nebyli mezi mudlama, klidně bych jí to vyčistil hůlkou. Řek jsem jí, ať si nehraje na chudinku, ona mi řekla, že jsem debil, a poslala mě do háje. No chápeš to?"
,,Možná čekala, že se jí omluvíš," namítl Sirius zdvořile.
,,Pche!" rozohnil se Potter. ,,Omluvit? Omluvit by se jí měl ten číšník, ne já! A vůbec, neměl jsem na tom žádnou vinu. Na mém místě by se to stalo každému. Ale ona né, jí furt něco vadí! Když jsem si k nim přisedl v kupé, netvářila se moc nadšeně, ale nevyhodila mě, tak jsem si říkal, že už to snad je dobrý. Jenže nebylo. Chtěl jsem si dát kufry nahoru, do tý přihrádky na zavazadla, a omylem jsem přitom shodil nějakej kufr, co tam už byl. Spadl tomu umaštenci přímo na hlavu!" Potter se škodolibě zasmál. ,,Měl´s slyšet, jak to zadunělo! Ta padavka málem omdlela!"
Kdyby mi spadl kufr na hlavu, asi bych omdlel taky,pomyslel si Sirius, ale nahlas nic neřekl, protože už dávno začal sympatizovat s Jamesem. Tak se tomu jen bez lítosti zasmál a dál poslouchal Potterovo vyprávění.
,,No, Evansová mě hned na to vyhodila z kupé," povzdechl si James. ,,Ale to už si vlastně viděl."
Sirius přikývl, popadl své kufry stejně jako James a šel si s ním najít nějaké kupé. Cítil, že studium v Bradavicích bude stát opravdu za to.
zdroj→ potterharry.net/
jééééééžda to se mi fakt číst nece :D